Achitektka Carla

Rozverná hybridní opera o architektce buduje napětí mezi destrukcí a stavěním. V konfliktu exaltovanosti a věcnosti zdůrazňuje nenahraditelnost prožitku fyzického kontaktu s vnějškem a rozlití pohledu do krajiny. Carla v opozici ke kolegům, kteří – téměř jako by byli z jiné planety – plánují vše za zdmi laboratoří, vnímá, že i vítr může být sochařem.